Jak to všechno začalo... Moje panička si mě pořídila jako svého čtvrtého anglického kokršpaněla v pořadí.. Všichni mí nevlastní bráškové byli černí, takže já jsem vlastně její první – modrý bělouš. Dlouho po mě toužila a nakonec se dočkala. Narodil jsem se u Petra Studeníka (tatíčka) v Holasicích 20. dubna 2004. Mojí maminou je Very Blue Black Petrs a taťkou je Backhills I like it. mamka Very Blue Black Petrs taťka Backhills I like it pohromadě a to je výsledek.. bylo nás šest.. Nevím, po kom z nich jsem zdědil umazlenost, hravost a tvrdohlavost, ale vím, po kom jsem takový fešák. Oba mí rodičové jsou krásní modří běloušové, tak i já jsem se vydal na dráhu manekýna. Přiznám se, že mě výstavy moc neberou, ale proč neudělat mé paní radost. Chvíli to vydržím a ona se pak raduje celý měsíc. Už jsem byl leckde, ale nejlíp je mi stejně na chaloupce. Tam běhám od rána do večera se svým velkým kamarádem a mým nevlastním bráchou Maxíkem, který mě od štěněte vychovává a chrání a ještě jedním, mým velkým kamarádem velšpringršpanělem Kenem. Jsme sehraná trojka, vyvádíme spoustu lumpáren, ale taky ostražitě hlídáme náš rajón proti vetřelcům. Pořád jsme pohromadě, jen v lese a na poli si jdeme každý svou cestou. Řekl bych, že jsem docela učenlivý a poslušný, ale když chytím nějakou stopu, nikdo a nic mě nezastaví. Sice slyším pískání a volání, ale to bych nebyl já, abych si nedělal co chci, a tak se vracím, až uznám za vhodné a tlapičky jsou unavené. Přál bych vám vidět, jak se panička raduje, když se objevím. Nakonec mě ještě pochválí a mně je hej. Nevím, co myslí tím, když známým říká: „on slyší dobře, ale poslouchat nebude“.. Možná nabýváte dojem, že se tu jen vychvaluji, ale uznejte, že nikdo by to za mě neudělal lépe.. Občas se sice se mnou panička zlobí, když nechci papkat, ale to je snad mé jediné mínus. Ale paničky se na moje mínusy raději neptejte, určitě by si na mě ještě něco vymyslela.. O mým nevlastních brášcích a mých předchůdcích vím jen to, že první byl Ben (Bruk z Litomyšle CS) od paní PhMr. Světly Šperlové. Bruk z Litomyšle CS Ten byl černý a z vyprávění paničky vím, že na něj nikdy nezapomene. Byl to taky její první Pan Pes.. spolu s ním poprvé zkusila výstavní kruh na MVP v Brně v roce tak to je Dusty, když mu byly dva měsíce Ten žil s paničkou skvělých 12 let. Když odešel do psího nebe, pořídila si mého současného vychovatele a nevlastního brášku Maxe (Free Lancer Izomer). Můžete ho vidět na fotkách, které tu najdete. Má beránčí povahu, ale když mi dá občas lekci slušného chování, nezná slitování. Nejednou mi dal za vyučenou, ale asi mi to patřilo. Teď už vím, že jeho miska není i má a snažit se získat balónek z jeho tlamy je ztráta času, risk a boj s větrným mlýnem v jednom. panička s Maxíkem, když byl ještě prcek Pomalu se v mém psím povídání dostávám až k mé maličkosti. Panička si mě pořídila, když byly Maxíkovi 2 roky, ideální věkový rozdíl, jak sama říká. Držím se hesla, to nejlepší nakonec, ale asi nebudu na tom konci donekonečna. Panička pořád pokukuje po štěňátkách, prý by se k nám hodil ještě zlatej pejsek.. Nemáme na to s Maxem nervy, zacpáváme si ušiska a jen čekáme, kdy přinese domů nějakého ukňouraného mrňouse. Tak to bylo pár slov o mě.. myslím, že by to mohlo stačit. Ještě abych nezapomněl na to nejdůležitější… Chci poděkovat všem, kteří mi fandí a mají mě rádi. Sam - Caribian 
